BLOG

„LEKL JSEM SE SÁM SEBE,“ ZA NÁSILÍM ČASTO STOJÍ NEZVLÁDNUTÉ EMOCE

Denik Aktuálně popisuje příběh Josefa, který své partnerce a dětem sprostě nadával a považoval to za normální. Jednou mu ale „ujely nervy“ a manželku fyzicky napadl. Vlivem následného šoku se přihlásil do terapeutického programu. Muži, kteří se odhodlají své násilné sklony řešit se často potýkají s hlubokými pocity studu.

„Když minulý rok režisér a katolický kněz Romuald Štěpán Rob, stojící za dvojdílným dokumentem České televize o ženských i mužských obětech domácího násilí nazvaným Z lásky nenávist, zveřejnil se svým tvůrčím týmem výzvu, že hledá do dalšího dílu dokumentu osoby, které páchaly emocionální či fyzické násilí, zareagoval na ni pouze jeden člověk. Ten následně účast ve snímku odřekl. Dopouštět se násilí s sebou pro mnohé nese společenské stigma. Proto je podle odborníků důležité o něm ve společnosti mluvit jako o problému, který má své řešení.“ vysvětluje ve svém článku Klára Elšíková.

„Muži, kteří k nám chodí, se cítí vůči svému chování bezmocně a stydí se za něj. Cítí pocity bezmoci, studu a méněcennosti. Velmi těžko se jim o násilí mluví,“ popisuje psychoterapeut Evžen Nový z organizace Liga otevřených mužů, která od roku 2015 pořádá komplexní terapeutický program Zvládání vzteku. Muži a ženy se v něm učí ovládat svůj hněv, který často vede k psychickému či fyzickému zneužívání partnera či dětí. Účastníci kurzu se schází jednou týdně na tři hodiny po dobu čtyř měsíců. Novému a jeho terapeutickým kolegům ročně projde pod rukama přibližně 50 jedinců.

Celý článek o stigmatu násilí ve vztazích si můžete přečíst zde.

OTÁZKY

CO JE
VLASTNĚ NÁSILÍ?

Nejen facky a kopance. Také křik, ponižování, výhružky nebo omezování svobody. Násilí na sebe bere na mnoho podob a někdy zůstává dobře skryto. Co jej vlastně definuje a jak se s ním můžeme vypořádat?

 

KPZ

DALŠÍ DOPORUČENÉ ČLÁNKY