DRUHY NÁSILÍ

Násilí je komplexní problém, který dalece přesahuje rámec fyzických činů. Často se objevuje plíživě a nenápadně, v podobách, které není snadné rozpoznat. Ve skutečnosti si ani sama násilná osoba nemusí být vědoma toho, že se násilí dopouští.

Fyzické násilí

Fyzické násilí je forma chování, která spočívá v použití fyzické síly s úmyslem někoho zranit, zastrašit, ponížit nebo jej k něčemu donutit proti jeho vůli. Norský odborník Per Isdal fyzické násilí definuje jako širokou škálu činů, od strkání a třesení až po použití zbraní, jako jsou nože nebo střelné zbraně. Z naší zkušenosti vyplývá, že ačkoliv je tato forma násilí společností vnímána nejhůře a může být velmi nebezpečná, s pomocí terapie se dá poměrně účinně řešit. Fyzické násilí je totiž zjevné a neoddiskutovatelné, nemá smysl jej popírat. Je možné jej dobře pojmenovat a často také odnaučit. To, že ze vztahu vymizí projevy fyzického násilí však ještě neznamená, že z něj zmizí i ostatní násilné projevy. I po jeho odstranění často zůstává strach nebo pocity ponížení a celkového zmaru, s nimiž je také potřeba dlouhodobě pracovat.

Sexuální násilí

Pojem „sexuální násilí“ zahrnuje širokou škálu chování, které způsobuje újmu, strach, ponížení nebo zranění jiné osoby. Mezi jeho typické příklady patří znásilnění nebo pokus o něj. Řadíme sem ale i sexuální nátlak, nechtěné doteky, takzvané „poplácání po zadku“ či exhibicionismus.

Nejspíše se jedná o psychologicky nejdestruktivnější formu násilí, protože zasahuje do naší nejhlubší a nejzranitelnější intimity. Jeho spouštěčem nemusí být sexuální pud. Může jít také o demonstraci moci nad druhým člověkem s cílem jej ponížit nebo mu ublížit. V takových případech se často označuje jako „sexualizované násilí“. Sexuální násilí je často spojeno s velkou mírou stigmatu či popíráním odpovědnosti, proto může být v terapii obtížné toto téma otevřít a terapeuticky se mu věnovat.

V České Republice bohužel nejsou programy či služby, které by se specificky zaměřovaly na terapeutickou práci s původci sexuálního násilí. Výjimkou může být projekt Parafilik fungující pod Národním ústavem duševního zdraví, který má však širší záběr směrem k jedincům s různými parafilními preferencemi.

Materiální násilí

O materiálním násilí mluvíme v případě útočného činu, který je namířen na předměty, jejichž ničení způsobuje jiné osobě strach, újmu nebo ponížení.

Může jít například o prokopnutí dveří, mlácení do stolu nebo do zdi, rozbití obrázku, bušení do zdi hned vedle druhé osoby, trhání oblečení nebo likvidaci nábytku a jiného vybavení. Svědectví takového destruktivního chování může být pro ty, kteří jsou mu vystaveni, děsivé a traumatizující.

Mnozí takové chování vnímají jako menší zlo, lepší alternativu, než je fyzické násilí. Domnívají se, že je “lepší něco rozmlátit, než abych ji/jej praštil/a“. I tato forma násilí má však na osoby, které jsou jí vystaveny, negativní dopad, obzvláště v případě, že ten, kdo se násilí dopouští, má za sebou i jinou násilnou minulost. Materiální násilí je často prostředkem k vyvolání strachu skrze dominanci a zastrašování, a nemělo by být za žádných okolností bagatelizováno.

Psychické násilí

Psychické násilí je použití slov nebo činů k poškození, zastrašení, ovládnutí nebo ponížení druhé osoby.

Může mít mnoho podob, včetně nadávek, výhrůžek, zraňující kritiky, nespravedlivého obviňování a psychického vydírání druhých. Může se projevovat i nedostatkem jednání, například mlčením, přehlížením nebo izolací. 

Jedná se o nejrozšířenější a bohužel také nejpřehlíženější druh násilí. Osobami se sklony k násilí je často považováno za normální, běžné, a je tedy nutné jej neustále znovu pojmenovávat a poukazovat na něj. Podle dat z programu Zvládání vzteku (Liga otevřených mužů) ve vztahu jen zřídkakdy dojde k odstranění všech forem psychického násilí, často se ale sníží jeho frekvence a intenzita. Pokud má násilí ze života zcela zmizet, je třeba dlouhého terapeutického procesu, který může trvat i několik let. Zatímco fyzického a sexuálního násilí se nejčastěji dopouští muži na ženách, u celé řady forem psychického a sociálního násilí je tomu naopak. Podle našeho výzkumu z roku 2021, ženy své partnery například kontrolují častěji, než muži své partnerky. Vyvolávají v nich pocit, že potřebují jejich svolení k setkání s přáteli nebo určují, co si smějí či nesmějí vzít na sebe. Ženy také běžněji projevují extrémní žárlivost a samy častěji přiznávají ponižování partnera.

Ekonomické a sociální násilí

Ekonomické a sociální násilí zahrnují činy, kterém mají druhou osobu kontrolovat, manipulovat nebo jí zabránit v odchodu. Ekonomické násilí k tomu využívá například odpírání nebo omezování přístupu k penězům, zaměstnání, vzdělání a jiným prostředkům. Lidé, kteří se tohoto násilí dopouštějí, následně vzniklou finanční závislost druhého člověka využívají jako nástroj nátlaku. Příkladem může být bránění v přístupu k bankovním účtům, kreditním kartám a finančním prostředkům na základní potřeby, jako je jídlo či oblečení. Dále omezování možnosti pracovat nebo se vzdělávat a sabotáž pokusů o získání jakéhokoliv příjmu.

Sociální násilí je tomu ekonomickému velmi podobné, pod dohledem je však sociální život zasaženého člověka. Zahrnuje například omezování přístupu k přátelům nebo k rodině, kontrolu toho, s kým se druhá osoba může nebo nemůže stýkat či sledování komunikace nebo každého kroku této osoby.

Oba tyto druhy násilí člověku, který je jimi zasažen velmi ztěžují možnost odchodu nebo vyhledání pomoci. Sociální násilí má často za následek odstřižení od podpůrné sítě přátel a rodiny. Lidé, kteří jsou jím poznamenáni mají často pocit, že se nemají na koho obrátit a nikdo jim nemůže pomoci. Osoby zasažené ekonomickým násilím jsou zase často nuceny v násilné situaci setrvávat ze strachu, že nebudou schopny uživit sebe nebo své děti.

Latentní násilí

Poslední formou násilí je násilí, jehož síla spočívá v tom, že může nastat. Je tím přítomno i ve chvíli, kdy zrovna k žádným násilným činům nedochází, zejména v případě, že ve vztahu již dříve k nějakým došlo. Už jen pouhé vědomí, že k násilí může dojít, ovládá chování těch, na kterých je pácháno. Obsesivně hlídají, jaká panuje atmosféra, jaký tón hlasu násilná osoba používá, jak se tváří, jakým způsobem za sebou zavírá dveře apod. V rodinném prostředí, ve kterém dochází k násilí, jsou tak latentnímu násilí často vystaveni všichni jeho členové. Příkladem může být situace, kdy násilná osoba přijde domů, prudce za sebou bouchne dveřmi, odhodí klíče a atmosféra okamžitě zhoustne. Celá rodina pak vyčkává, chodí po špičkách a má strach “co bude.”